JAKÝ JSEM SomatoTYP A K ČEMU JE DOBRÉ TO VĚDĚT

Často závidíte druhým, že mohou sníst téměř cokoliv a nepřiberou ani gram tuku, a vy se jen podíváte na jídlo a hned přibíráte? Co za tím doopravdy je, to se dozvíme v dnešním článku :)

Každý člověk je jiný. Někdo skutečně nabírá svaly rychleji, někdo pomaleji. Stejně tak to je i s hubnutím. Může za to zmíněný somatotyp. Za zakladatele typologie postav je považován William H. Sheldon, který v roce 1940 poprvé zavedl pojmy, které se této problematiky týkají. Potvrdila se mu teorie tělesné dispozice u každého z nás, jelikož se jedinci liší tělesnou stavbou.

Na začátek je důležité říct, že člověk nikdy není přesně vymezeným somatotypem. Ano, jistá převaha k určitému typu je na místě, ale vždy to je nějaká kombinace dvou typů. Z velké části je somatotyp ovlivněn genetikou, dále taky výživou a provozovaným sportem především v dětství. Podle toho, jaký tělesný typ jste, se dá lépe určit, které pohybové aktivity jsou pro vás nejvhodnější a jaké nastavení jídelníčku bude pro vás nejlepší.

Existuje také několik metod, podle kterých se dá somatotyp zjistit. Je to například využití následujících údajů – výška, váha, obvod bicepsu, tloušťka kožních řas na čtyřech místech atd.        

William H. Sheldon určil tři základní tělesné typy: Endomorf, Mezomorf a Ektomorf. Pojďme si jednotlivé typy stručně charakterizovat a popsat.

ENDOMORF:

          Tento typ postavy se vyznačuje především nižší postavou, kulatým obličejem, mohutnými a širokými kostmi, kratšími končetinami, širším pasem a většinou větším procentem podkožního tuku. Na druhou stranu tyto lidé mívají dobrý potenciál pro růst svalstva. Vzhledem k tomu, že ze všech tří somatotypů jde tuk spálit nejobtížněji, je dobré si hlídat především jídelníček a zařazovat dostatek kardia. Endomorfové často mohou vyvolávat dojem, že trpí nadváhou, ačkoliv se jejich hmotnost pohybuje v normě.

          Díky své přirozené odolnosti se endomorfové mohou věnovat delším tréninkům, s kratšími přestávkami (svaly naberou sílu – ale zase ne příliš dlouho, aby nedošlo k narušení tréninkového rytmu). Endomorfové se mohou věnovat jak silovému tréninku, tak také kardiu, které nebude mít takový vliv na ztrátu svalové hmoty.

          Tento tělesný typ má dobré předpoklady pro sporty silové, jako je vzpírání, trojboj, strongmanské disciplíny, zápas a kulturistika. Naopak sporty vytrvalostní jsou pro tento typ nevhodné.  

        VÝHODY:

• Rychlé nabírání svalové hmoty
• Mohutnější kostra a klouby
• Možnost použití vyšších tréninkových vah

       NEVÝHODY:

• Časté problémy s nadváhou
• Nekvalitní přibírání svalové hmoty (svaly + tuk)
• Nutnost dodržovat zdravý životní styl stravování

MEZOMORF:

          Postava mezomorfa je atletická a svalnatá. Je to somatotyp, který stojí uprostřed endomorfa a ektomorfa a bere si to nejlepší z obou typů. Samozřejmě opět platí, že není mezomorf jako mezomorf. Základní rysy, které jsou pro tento somatotyp charakteristické jsou pevná stavba těla, silná kostra, širší ramena, užší pas, svalnatý hrudník, velké ruce a vyrýsované svaly. Nárůst svalstva je relativně bezproblémový a zároveň je celkem snadné shodit nadbytečný tuk. Jediné úskalí může být sklon k přetrénování. I přes všechny výhody si mezomorfové taky musí hlídat jídelníček, i když to nemusí být v takovém měřítku jako u endomorfů.

          V tréninku není potřeba velké množství aerobní aktivity – vyšší množství by mohlo jít na úkor svalové hmoty! Ideální je zařazování komplexních cviků, v kombinaci s cviky izolovanými, intenzivně a do 60 minut. Důležitá je regenerace a dny volna, aby nedocházelo k výše zmíněnému přetrénování, které je nežádoucí.

          Mezomorf má díky svým tělesným dispozicím výborné předpoklady k posilování, atletice (mimo dlouhé běhy), gymnastice, silovým sportům a ke sprintům.

       VÝHODY:

• Snadné nabírání svalové hmoty
• Nízké množství tělesného tuku
• Geneticky nejsnadnější k růstu
• Dobrý potenciál pro sport

      NEVÝHODY:

• Sklony k přetrénování

EKTOMORF:

          Posledním somatotypem jsou ektomorfové, které na první pohled poznáme poměrně lehce. Je to hubený a šlachovitý člověk, který má delší končetiny, úzký obličej, útlá ramena, slabší a málo mohutnou kostru a nízké procento podkožního tuku. Základním rysem je především obtížné přibírání na váze, které platí jak pro přibírání tuků, tak svalů. Na jedné straně je to pozitivum, na straně druhá to přináší negativa v tom, že za každým přibraným svalem je oproti dvěma předešlým typům postav obrovská námaha a vynaložené úsilí. A každá větší přestávka je spojena se ztrátou pracně vybudované svalové hmoty. Díky tomu, by měl mít ektomorf velký energetický příjem. Dalo by se použít heslo „sním co vidím“.

          Aerobní aktivita by měla být v tréninku omezena na minimum (v případě, že chcete nabírat svalovou hmotu). Silový trénink naopak intenzivní, s delšími pauzami mezi sériemi, ale krátký. Pro růst svalů zvolit ideálně cviky komplexní a omezit cviky izolované. Z počátku volit nižší zátěž a postupně přidávat, v závislosti na zvýšené tělesné síle.

          Ektomorfové díky svým předpokladům vynikají především ve vytrvalostních sportech, fotbale, basketbale, skoku vysokém, cyklistice. Pravděpodobně slabší stránka bude v kulturistice a silových sportech.

       VÝHODY:

• Vyniká ve vytrvalostních sportech
• Stálá vyrýsovanost postavy
• Možnost „nekontrolovaného“ jezení jídla
• Nenabírá tolik tělesného tuku

 
      NEVÝHODY:

• Nehodí se pro silové aktivity
• Nízký nárůst svalové hmoty
• Potíže s přibíráním tělesné hmotnosti (rychlý metabolismus)

text: Bc. Jan Heger - Univerzita Palackého v Olomouci